Historie

Píše se rok 1884. Jsou tomu již dva roky, co na tišnovské radnici skončila vláda německých radních a do úřadu starosty byl konečně zvolen uvědomělý Čech Jan Oderský. Tato změna sice nevedla k žádným prudkým a radikálním změnám v životě města, ale přece se tím vytvořil určitý předpoklad k většímu rozvoji národních kulturních tradic. To byl také jeden z nejvážnějších důvodů, proč v roce 1884 zakládají čeští studenti v Tišnově „Feriální klub Barák“, který vedle hlavního zaměření osvětového pamatoval na svých besedách i na dobrou hudbu a zpěv.

Bohuš SedlákJeště téhož roku, kdy vznikl, přesně 7. a 8. září, pořádá tento klub v Tišnově „Národní slavnost“ ve prospěch Matice školské v Brně. Kromě taneční zábavy, koncertu, provedení dvou divadelních her a dvou vycházek je vyvrcholením tohoto podniku odevzdání první veřejné knihovny v Tišnově, k němuž dochází přesně 8. září 1884 v devět hodin „dopůledne“.

Knihovna byla od samého počátku obecní, město financovalo nákup knih, studenti se však zasloužili o její vznik po stránce organizační a jejich klub svým darem přispěl i ke zvětšení fondu.

Jak se knihovna rozvíjela v průběhu let, až do první světové války se již pravděpodobně přesně nikdy nedozvíme. Pamětníci prvních let její existence nežijí, o knihovnících, kteří byli pravděpodobně z řad klubu „Barák“ a svoji funkci prováděli bezplatně, se také nepodařilo nic zjistit, seznamy fondu z té doby neexistují.

Co však známe přesně, je umístění knihovny. Od svého založení byla umístěna v přízemí staré tišnovské radnice. V době její přestavby roku 1905 byla provizorně umístěna do bývalé měšťanské školy chlapecké na Bezručově ulici, ale ještě téhož roku se stěhovala zpět na radnici novou do místnosti dnešní zasedací síně v přízemí vpravo. V těchto prostorách působila dál až do vypuknutí války.

Protože válečné události do značné míry ztěžovaly a ohrožovaly existenci knihovny, byla její činnost zastavena a celý knižní fond v bednách převez do sokolovny, kterou již dříve město od tělovýchovné jednoty Sokol odkoupilo

Po skončení války, vzniku samostatného Československa a zejména s politickými událostmi kolem roku 1920, které zasáhly i naše město, vzniklo pro tišnovské správní orgány, mnoho jiných starostí a nebylo nikoho, kdo by si v té době vzpomněl na 1102 knih městské knihovny, které ležely někde v sokolovně.

Na svoje znovuzrození musela knihovna čekat až do roku 1922, kdy bal její činnost opět obnovena. Největší zásluhu na tom měl tišnovský občan Bohuš Sedlák, člověk, který byl po převážnou část svého života neúnavným iniciátorem různých společenských a kulturních akcí, redaktorem časopisu „Náš kraj“ a konečně i spisovatelem. Díky jeho neúnavné práci byla městská knihovna převezena zpět na radnici, spojena se sokolskou knihovnou a konečně otevřena. Spojením bývalé obecní knihovny s knihovnou sokolskou, která měla 1750 svazků se knižní fond městské knihovny více než zdvojnásobil.

Nebylo tedy náhodou, že prvním placeným knihovníkem (s platem pouhých 300 Kč) se stal právě Bohuš Sedlák. Zavedl přírůstkové stavění a vypůjčování knih bez možnosti volného výběru. V každé půjčované knize byla karta, kam se zapsalo jméno vypůjčovatele a datum výpůjčky.

Hlavní starostí knihovníka Sedláka však po celou dobu jeho činnosti v knihovně bylo její co možná největší rozšíření. Protože dotace ze strany Města byly malé, získával pro knihovnu různé příležitostné příspěvky.

V roce 1930 vychází první seznam knih městské knihovny, v němž byly knihy řazeny podle autorů, a u každého bylo vypsáno přírůstkové číslo.

V roce 1938 odchází pan Sedlák na odpočinek a do knihovny nastupuje jeho dlouholetý pomocník ve vedení knihovny Josef Oplt. Nový knihovník ve druhé polovině roku 1939 zavádí volný výběr a sáčkový výpůjční systém.

To již však propukla druhá světová válka. Protektorátní ministerstvo školství vydalo a rozesílalo knihovnám seznamy řady knih, které musel být ihned zničeny, a dále těch, které nesměly být půjčovány. Na udání provedlo gestapo přísnou prohlídku knihovny v Tišnově a Josef Oplt byl nucen vzdát se funkce knihovníka. (Po osvobození řídil knihovnu dál.) Knihovna pak pod přísným dohledem fungovala přes celou válku.

Po osvobození musela knihovna pro nedostatek místa opustit budovu radnice a přestěhovala se do domu č. 105 na náměstí Míru, kde byla umístěna v místnostech po hospodě. K prudkému rozšíření knihovny došlo až po únoru 1948. Knihovna se přestěhovala do přízemí znárodněného Katolického domu, byly podstatně zvýšeny dotace.

Tento rozvoj vyvrcholil v roce 156, kdy se z městské knihovny stává Okresní lidová knihovna tišnovského okresu. Ředitelkou knihovny byla v té době Eliška Chutná, metodičkou Marie Hanušová. Tehdy bylo také zavedeno stavění fondu podle Tropovského s vyčleněnou beletrií řazenou podle abecedy. Knihovna měla již 15 000 svazků, z toho v oddělení pro mládež 1721 svazků.

V následujícím roce 1959 došlo k poklesu činnosti. Bylo to způsobeno tím, že knihovna byla nuce se v tomto roce opět stěhovat, protože v Domě kultury, kde byla umístěna, se zařizovalo kino a prováděly se rozsáhlé stavební úpravy. Knihovna byla provizorně umístěna na Brněnské ulici v domě č. 232.

Ve svém provizorním působišti setrvala knihovna až do roku 1963, kdy se vrátila zpět do bývalé budovy osvětového domu, ne však do původních prostor, ale umístěna v pěti místnostech v prvním poschodí, které byly k tomuto účelu speciálně upraveny. Mezi tím však již v roce 1961 ztratila svůj statut okresní knihovny, protože tišnovský okres byl zrušen a tišnovská knihovna se zařadila do knihovní sítě okresu Brno – venkov. Další významný mezník pro městskou knihovnu v Tišnově tvoří bezesporu rok 1967, kdy se stává knihovnou střediskovou pro 12 místních knihoven v sousedství Tišnova. Z tohoto postavení vyplývá povinnost zpracování fondů, vydávání katalogů a další činnost. Je zřízeno dětské oddělení, půjčovna s volným výběrem a skladiště knih, dále je opět zřízena vybavená čítárna, V roce 1969 měla tišnovská knihovna 25 000 svazků.

Knihovna se postupně rozrůstala a koncem 80. let bylo její dětské oddělení přestěhováno do přízemí budovy. V 90. letech proběhly v budově dvě rekonstrukce – topení a elektroinstalace. V roce 1998 bylo zautomatizováno dětské oddělení, o rok později se čtenáři dočkali přístupu na Internet, tehdy pouze přes telefonní linku, ale v roce 2000 knihovna získala grant na bezdrátové připojení a rozšíření internetu. V dalším roce byla dokončena automatizace dospělého oddělení.

Rok 2002 byl posledním rokem pod Okresní knihovnou Brno – venkov – s rozpadem okresů knihovna přešla od ledna 2003 pod nového zřizovatele Město Tišnov.

Knihovnice pořádaly řadu akcí nejen pro veřejnost, ale zejména ve spolupráci se školami, školkami a družinami. Tradičně se připojovaly k celostátním akcím v rámci Týdne knihoven a Března - měsíce internetu, také jsme nocovali s Andersenem. Proběhla u nás autorská čtení básníků Pavla Sobka, Evy Vodičkové, Soni Bartošové, Markéty Budníkové, besedovat s námi přijely Věra Řeháčková, Iveta Lažanská, Miroslav Konvalinka, Hynek Jurman, Vladimír Ustohal a další. S ilustrátorem Liborem Balákem jsme zabrousili do pravěku, dozvěděli se mnoho o paleolitu v Tišnově a naučili se kreslit pravěká zvířata. Není možné vyjmenovat všechny pořádané akce, ale ráda bych zmínila alespoň  dva rozsáhlejší projekty, které se rozvinuly ve spolupráci se školami. První z nich, „Knihy mého srdce“, vznikl na podporu dětského čtenářství a je věnovaný významným dětským autorům. Součástí projektu jsou literární i výtvarné práce, dramatické lekce, besedy, veřejná čtení. Druhý projekt nazvaný „Vzděláváním k pochopení, pochopením k pomoci“ si klade za cíl vzdělávat děti v oblasti týkající se základních lidských práv a svobod, seznámit je s tématem holocaustu a současnou problematikou uprchlictví, vést je k přemýšlení o těchto problémech minulosti i současného světa. Součástí projektu byly opět besedy, workshopy, výtvarné i literární práce atd. Při pořádání těchto a mnohých dalších akcí byl naším handicapem nedostatek místa.

Úvahy o získání nových prostor se změnily v nutnost na základě statické zprávy o nedostatečné nosnosti stropů. Složité hledání vhodného 

místa, které by vyhovovalo potřebám knihovny, bylo završeno úspěchem v době rekonstrukce Jamborova domu. Již tehdy se uvažovalo o jeho propojení s knihovnou, dokonce byl vypracován i projekt. Bohužel však chyběly finance. Radostné události v podobě dotace (7,5 mil. Kč) na výstavbu knihovny jsme se dočkali v roce 2004. Díky připravenému projektu a pochopení zřizovatele, který pokryl zbývající nemalou část rozpočtu (5 mil. Kč stavba, 2,5 mil. Kč zařízení a počítačové vybavení), vyrostla novostavba ve velmi krátkém čase jedenácti měsíců.

 

A co knihovna získala?

Nejdříve knihovnice ztratily mnoho sil (a někdy i nervů) při stěhování a zařizování nových prostor. Ale přesto to byla práce radostná. Knihovna je bezbariérová, plocha se více než zdvojnásobila, nový nábytek působí zajímavým designem. Oddělení pro dospělé má mimo volného výběru prostornou studovnu (ta nám ve starých prostorách úplně chyběla) se 14 studijními místy, počítači připojenými na internet a příruční knihovnou. Velmi potěšující pro nás byla skutečnost, že konečně máme místnost, kde se naši čtenáři mohou usadit (30 - 40 míst) při besedách, přednáškách, školeních, ale též takovou, kde je možno pořádat výstavy. Oddělení pro děti je velmi zdařilou kombinací volného výběru, čítárny, prostoru pro odpočinek i vzdělávání. Slouží jako prostor pro individuální i skupinovou činnost dětí, jako herna pro nejmenší čtenáře i jako výstavní prostor dětských prací. Původní dvě počítačová pracoviště se rozšířila na pět, všechny lze využívat jak na internet, tak případně k vypracování úkolů či referátů. 

 

Již po měsíci provozu v nových prostorách jsme zaznamenali nebývalý zájem o „novou“ knihovnu. Počet čtenářů i návštěvníků se podstatně zvýšil, stejně tak i počet výpůjček. 

 

Uživatelům jsou nabízeny klasické knihovnické služby: půjčování knih, periodik, přístup na internet, zhotovování kopií. Knihovna funguje i jako čítárna a studovna a svými výstavními plochami a vzdělávacími pořady nyní také jako instituce celoživotního vzdělávání.

 

Nezajímavý není ani fakt, že knihovna byla nominována na cenu Knihovna roku 2005 v kategorii "b) významný počin v poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb". Přesto, že „naše“ knihovna cenu nezískala, již nominace mezi šest nejlepších je pro nás důvodem ke spokojenosti, ale také výzvou – neustrnout, neusnout na vavřínech, ale naopak rozvíjet svou činnost k široké čtenářské i nečtenářské veřejnosti.

 

 

 

 

 

Knihovna v roce 1976:

stará knihovna dospělé oddělení

Knihovna dospělého oddělení

stará knihovna dospělé oddělení

Knihovna dospělého oddělení

stará knihovna

Čítárna

stará knihovna dětské oddělení

Dětské oddělení

stará knihovna výpůjční pult

Výpůjční pult

 

Zdroje:

  • ZACPAL, Josef. Předklášteří a Tišnov na dobových fotografiích. 1. vyd. Tišnov: Sursum, 2008, 189 s. V obrazech dávných časů. ISBN 978-80-7323-172-9.
  • www.tisnov.cz