14. ročník - JOSEF LADA

23.10.2017 08:00

Městská knihovna Tišnov a ZŠ Smíškova představí projekt na podporu dětského čtenářství Knihy mého srdce

14. ročník 2017 věnujeme národnímu umělci Josefu Ladovi

 

Originální a ojedinělý projekt probíhá od roku 2004 ve spolupráci mezi Městskou knihovnou Tišnov a ZŠ Smíškova, který má za cíl představit dětem významné autory dětské literatury. V předchozích letech nás svým dílem inspirovali Astrid Lindgrenová, Václav Čtvrtek, Ondřej Sekora, František Nepil, Helena Zmatlíková, Martina Drijverová, Alena Ježková, Jiří Trnka a Eduard Petiška, Renáta Fučíková a Zdeněk Svěrák. Součástí projektu jsou besedy o životě a díle spisovatele, výtvarné a dramatické lekce, soutěžní testy, společná čtení a žákovské výstavy. V dětském oddělení tišnovské knihovny tradičně probíhají akce, do kterých se aktivně zapojují žáci 1.–5. tříd. Hravě vzdělávací program za třináctileté období zpopularizoval žákům celou řadu knih a přinesl dobrý výsledek. Děti vnímají kladně knihu a prostředí knihovny a spojují ji s nevšedním zážitkem.

 

Josef Lada

17.12.1887 – 14.12.1957

„Ten kus země za Hrusicemi a Prahou, nádherný kraj, byl celý můj život mým rájem, mou inspirací.“

Tak vroucně a upřímně se vyznal Josef Lada ze své hluboké lásky k rodnému kraji, kde se narodil v rodině venkovského obuvníka. Tou dobou byly Hrusice ještě nevelkou vsí s doškovými chalupami a malebnými statky. Podobně jako ostatní děti i Josef Lada tu prožíval své mládí ve stálém styku s přírodou, s rázovitými lidmi, v klukovských hrách a drobných denních povinnostech chudého vesnického chlapce. Pozoroval vše, co se děje v přírodě od jara do zimy, všímal si lidí v práci i zábavě, poznával jejich zvyky.

Josef Lada začal kreslit ještě dříve, než se naučil psát. A jak rád by se stal skutečným malířem. Ladův otec byl na svého nadaného syna pyšný, ale na výtvarné školy nebylo ani pomyšlení. Odešel tedy do učení, nejdříve na malíře pokojů a divadelních dekorací, ale zakrátko na knihaře - zlatiče. Touha stát se malířem ani v učení Josefa Ladu neopustila, proto pilně navštěvoval večerní kursy kreslení. Konečně se splnil jeho sen a začal studovat malířství na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho láska k umění byla veliká, ale přesto musel školu opustit. Neměl ani těch nejskrovnějších prostředků k dalšímu studiu.  Velkým vzorem se mu stal Mikoláš Aleš a když nemohl studovat jako ostatní, kreslil neúnavně do různých časopisů. Pracovitostí přemáhal mnohé překážky a učil se v každé volné chvíli. Postupně si vypracoval osobitý styl s typickou silnou linkou a zaoblenými tvary postav, který je založený na pozorování a vynikající paměti. Srozumitelně se vyjadřuje k době, kdy prožíval své mládí. 

Zatímco mnozí podceňovali vážnost tvorby pro děti, Josef Lada se naopak rozhodl věnovat svou práci právě jim. Inspiroval se životem na české vesnici, jeho tradicemi a krásou české krajiny. Bylo mu teprve třiadvacet let, když nakreslil svou první obrázkovou knížku pro děti k národním říkadlům nazvanou Moje abeceda. V dalších knihách maloval rozmarné obrázky ze života zvířat - jakési malé kreslené bajky. Po úspěchu v časopisech je pak sestavoval v knižní cykly (Svět zvířat, Veselý přírodopis, Ladovy veselé učebnice). Postupně se ve 20.- 30. letech 20. století se zrodila řada knih, které dnes patří k základnímu fondu naší dětské literatury a Josefa Ladu definitivně zařadily mezi respektované autory dětské literatury. V té době pracuje v Humoristických listech, pak v nakladatelství Melantrich a díky dalším výtvarným zakázkám jeho začínající těžká léta skončila a Josef Lada je až do konce života zajištěný.

Po druhé světové válce začal být Josef Lada vnímán jako autor, který se zasloužil o rozvoj moderní autorské pohádky a prosadil se po boku uznávaných autorit. Pozoruhodně uchopil látku ze středočeského venkova, která vycházela z lidového vyprávění. V nejslavnější pohádce Kocour Mikeš dokázal mistrně vystihnout atmosféru čtveráctví, životního optimismu, stejně jako v příběhu O chytré kmotře lišce. Oblíbené postavy dobráckých čertů a vodníků najdeme v knihách Nezbedné pohádky, Bubáci a hastrmani. Vážnější tóny přinášejí autobiografická díla Vzpomínky na dětství a Kronika mého života.

Českou dětskou knihu si nedovedeme a ani nechceme bez obrázků Josefa Lady vůbec představit. Jeho ilustrace pro děti můžeme právem považovat za jeden z vrcholů jeho díla a vůbec celé naší dětské ilustrátorské školy. Za svůj dlouhý a plodný život vytvořil víc než 15 000 černobílých a barevných ilustrací v knihách pro děti i dospělé, v novinách či časopisech. Mezi celosvětově úspěšné ilustrace pro dospělé patří kresby k dílu Jaroslava Haška a to zvláště ke knize Osudy dobrého vojáka Švejka.

Josef Lada zůstane jako ilustrátor spojený s pohádkovými motivy Václava Říhy (Dvanáct pohádek z onoho světa), Jana Drdy (České pohádky), Jiřího Mahena (Co mi liška vyprávěla), Karla Jaromíra Erbena (Pohádky) a Boženy Němcové (Národní pohádky). Je  rovněž autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám i operám uváděným nejen Národním divadlem a výtvarníkem úspěšného filmu Hrátky s čertem podle Jana Drdy. Spolupracoval s animovaným filmem, rozhlasem a za svůj život přestavil nejednu autorskou výstavou u nás i v zahraničí.

Z volné tvorby nám zanechal přes 550 obrazů. Vesničky s kostelíčkem na vršku, s rozkvetlými jabloněmi nebo stromy zachumlané sněhem, noční oblohou a ponocným inspirovaly českého básníka Jaroslava Seiferta – nositele Nobelovy ceny k napsání básnické sbírky Chlapec a hvězdy. I dnes jeho tvorba stále oslovuje řadu současných autorů (Jiří Žáček, Michal Černík, Josef Brukner, Hana Kneblová).

Dnes bychom však už těžko hledali krajinu kolem jeho rodných Hrusic, kterou nám tak kouzelně Josef Lada zachytil ve čtvero ročních obdobích. I když se život na vesnici natolik změnil, stejně jako práce lidí, Ladovy obrázky zůstávají stále živé. Znovu kupujeme nová a nová vydání knížek, chodíme na výstavy a v dnešní přetechnizované době stále posíláme Ladovy vánoční pohlednice. Za nedlouho oslavíme 130 let od jeho narození, celou tuto dlouhou dobu je tu Josef Lada a jeho unikátní dílo s námi.