ČLÁNEK Knihy mého srdce 2014

27.10.2014 08:00

Blíží se 11. ročník  projektu na podporu čtenářství, který probíhá každoročně v měsíci listopadu ve spolupráci mezi Městskou knihovnou Tišnov a ZŠ Smíškova. Stojí za připomenutí, že projekt  Knihy mého srdce  probíhá od roku 2004  a za tu dobu již představil dětem řadu   významných autorů.  jako je Astrid  Lindgrenová, Josef Lada, Václav Čtvrtek, Ondřej Sekora, František Nepil, Helena Zmatlíková, Martina Drijverová, Alena Ježková a Jiří Trnka.

Součástí projektu jsou besedy o životě a díle spisovatele, výtvarné a dramatické lekce, soutěžní testy, společná čtení a tématické žákovské výstavy. V dětském oddělení tradičně probíhají akce, do kterých se aktivně zapojují žáci 1.-5. tříd. Hravě vzdělávací program za  desetileté období zpopularizoval žákům celou řadu knih a přinesl dobrý výsledek – děti  vnímají kladně prostředí knihovny a často si ji spojují s nevšedním zážitkem.

V letošním roce si připomínáme 90. výročí oblíbeného vypravěče Eduarda Petišky. Spisovatel se svým dílem  zařadil mezi nejvýznamnější  a nejznámější autory dětské literatury s širokým mezinárodním ohlasem. Jaká byla životní cesta tohoto výjimečného umělce?

Eduard Petiška (14.5. 1924 – 6.6. 1987)  se narodil v Praze v rodině s bohatou kulturní tradicí. Své dětství prožil v Čelákovicích, jeho tatínek uměl krásně vyprávět příběhy a byl velký milovník knih. Maminka pocházela ze staré holandsko-německé malířské rodiny. Všichni v rodině byli hudebně nadaní a zřejmě z její strany přešly k synovi umělecké sklony. A protože Eduard Petiška doma slyšel dva mateřské jazyky, hovořil stejně dobře česky jako německy. Již od dětství ho lákaly příběhy a osudy. Nejprve byl vděčným posluchačem své babičky  a tatínka, později se stal velkým čtenářem a brzy začal s prvními literárními pokusy.

Eduard Petiška vystudoval gymnázium, složil zkoušky na konzervatoř a nebýt druhé světové války, byl by zřejmě zpěvák nebo herec. Jeho plány přerušila nacistická okupace, proto po válce nastoupil na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze. Zde začal studovat srovnávací literaturu a germanistiku a svá studia zakončil doktorátem. Během studií se okamžitě zapojil do kulturního života, přispíval do novin, byl aktivní v Umělecké besedě, přátelil se s dalšími umělci, spolupracoval s filmem a rozhlasem. Tyto aktivity byly po únoru 1948, tedy v jeho čtyřiadvaceti letech, náhle přetrženy, a proto nastoupil na dráhu profesionálního překladatele a spisovatele. Oženil se a přestěhoval do Brandýsa nad Labem, kde zůstal až  do konce svého života.

V padesátých letech se stýkal s umělci, kteří byli, stejně jako on, na kraji společenského postavení (Jaroslav Seifert, František Hrubín, Bohumil Hrabal a mnoho dalších). Přesto v harmonickém prostředí rodiny s podporou manželky a vedle syna, jenž byl otci častou inspirací, začalo vznikat jeho nádherné dílo. V té době, kdy nemohl vydávat pro dospělé, se věnoval tvorbě pro děti. Teprve později psal i pro dospělé a svým dílem zasáhl různé literární žánry – povídky, dramata, básně.

 Nejznámnější knihou Eduarda Petišky, která se stala základem jeho tvorby jsou Staré řecké báje a pověsti. Téma, o které jiní autoři neprojevili zájem, protože se jim zdálo příliš pracné a bezvýznamné, se stalo  základním bodem, ze kterého vyšel na literární dráhu oblíbeného vypravěče. Dětem i dospělým psal o tísni, i radosti, věrnosti i zradách. Literární dílo Eduarda Petišky je stále živé. Obsahuje devadesát svazků a bylo po sametové revoluci vyznamenáno řadou cen. Na konci své umělecké dráhy byl obklopen dlouhým zástupem čtenářů a jeho syn Martin Petiška napsal: „Tatínek se podle mě uměl vždy vcítit do role čtenáře, pro kterého psal.

A  to, co  psal, to ho bavilo. Měl rád ty, pro které psal. Dospělé i děti ...“

 

Dílo Eduarda Petišky je krásné téma, láká k zamyšlení i ke hrátkám a budeme se mu několik týdnů věnovat. Pro děti je již připravený pěkný program v knihovně, který je uvede mezi jeho knižky. Současně nahlédneme do jeho domova dětství a seznámíme se s jeho životním příběhem. Vrcholem letošního ročníku bude setkání se synem Eduarda Petišky Martinem a výtvarná dílna dle návrhu Libora Baláka.

Vstupme tedy do 11. ročníku tak jako vždy s nadšením  a  odpovězme tím  zvídavému a nedočkovému čtenáři na otázku: „O čem budou knihy mého srdce letos?“ Věřte mi, že za těmi slovy se skrývá mnohem víc. A právě proto se na společné zážitky s dětmi i zvláštní atmosfáru velice těším, a současně přikládám přání, abychom  i v tomto roce dobře splnili všechna očekávání.

 Za Měk Tišnov Marie Šikolová