(přednáška III. 27. 11. 2018)

Ponapoleonské 19. století bylo svědkem návratu starých slohů. Navzdory obviněním z neoriginality se novorománský sloh, novogotika, novorenesance či novobaroko staly pozoruhodnou součástí evropské, potažmo světové stavební historie. V Brně se tzv. novostyly projevily mimořádně působivě. Co je toho dokladem a proč tomu tak bylo? Můžeme Brno označit za město 19. století?

Zmíněný historismus vystřídala na přelomu 19. a 20. věku secese. Snad žádný sloh nedoznal tak barvitých místních variant. Ve Francii hovoříme o Art Nouveau, v Německu a ve Skandinávii se setkáváme s pojmem Jugendstil, v Katalánsku s termínem Modernisme, v Rakousku a českých zemích potom s označením secese. Co stojí za touto variabilitou a jak se podepsala secese na tváři Brna?

Secesi lze pokládat za poslední z „velkých“ slohů. Období po první světové válce patří složitě definované modernitě. Ta se v meziválečném Brně prezentovala přeci jen dosti kompaktně, a sice díky místní funkcionalistické škole, která dosáhla světového věhlasu. Jak vypadá funkcionalistické Brno? V čem tkví neobyčejnost funkcionalismu? A má brněnská Vila Tugendhat sourozence?

Jednotlivé přednášky budou zpoplatněny - počet míst je omezen.
Vstupné 50,- Kč /přednáška
Vstupenky zakoupíte v Městské knihovně Tišnov vždy v půjčovní době nebo před konáním přednášky.