Knihy mého srdce 2019 - 16. ročník - ONDŘEJ SEKORA

09.09.2019 10:51

 

Městská knihovna Tišnov a ZŠ Smíškova představí v měsíci listopadu projekt na podporu dětského čtenářství Knihy mého srdce. Letošní 16. ročník věnujeme současným českým autorům Jiřímu Šanderovi, Markétě Vydrové, Zuzaně Pospíšilové a připomeneme si 120.  výročí narození Ondřeje Sekory.

Originální projekt probíhající od roku 2004 má za cíl představit dětem významné autory dětské literatury. V předchozích letech nás svým dílem inspirovali Václav Čtvrtek, Ondřej Sekora, František Nepil, Helena Zmatlíková, Martina Drijverová, Alena Ježková, Jiří Trnka, Eduard Petiška, Renáta Fučíková, Zdeněk Svěrák a Josef Lada. Součástí projektu jsou besedy o životě a díle spisovatele, výtvarné a dramatické lekce, soutěžní testy, společná čtení a žákovské výstavy. V dětském oddělení tišnovské knihovny tradičně probíhají akce, do kterých se aktivně zapojují žáci 1.–5. tříd. Hravě vzdělávací program za patnáctileté období zpopularizoval žákům celou řadu knih a přinesl dobrý výsledek. Děti vnímají kladně knihu a prostředí knihovny a spojují si ji s nevšedním zážitkem.

 

Rok Ondřeje Sekory

25. září 1899 Brno – Královo Pole – 4. července 1967 Praha

Ondřej Sekora patří k nejoblíbenějším autorům dětských knih. V letošním roce si připomínáme jeho 120. výročí narození. Narodil se jako třetí ze šesti dětí, otec působil jako odborný učitel a byl vychovatelem velice přísným. Syn však jeho pevnou ruku příliš nepocítil, sotva začal chodit do školy, tatínek mu zemřel. Živý student měl spoustu zájmů, díky nimž zapomínal na školní povinnosti. Lákala ho okolní příroda, zvláště motýli a brouci. Také hodně četl, hrál kopanou, cvičil v Sokole a pochopitelně rád kreslil. Právnická studia nedokončil a velkým štěstím bylo, že nastoupil v roce 1921 do Lidových novin jako sportovní redaktor. Po čase dostal na starost Dětský koutek, kde se zrodila jeho nejpopulárnější postavička – Ferda Mravenec. V té době pobýval dvakrát na zkušené v Paříži, ale současně řešil i problémy prvního manželství, které nakonec stejně skončilo rozvodem. Osobní neúspěch neměl vliv na jeho práci a další desetiletí přineslo Ondřeji Sekorovi spoustu pozitivních změn. Oženil se podruhé a brzy se mu narodil syn Ondřej a šťastný otec získal další podněty k soustředěné práci pro děti.

Přišla nabídka nakladatele Josefa Hokra a příběhy Ferdy Mravence vyšly knižně. Zde Ondřej Sekora již uplatnil svoje zkušenosti nejen jako malíř a velký znalec přírody, ale také jako milující otec. Knižní podoba Ferdy Mravence mu poskytla nové možnosti, kterých plně využil. Snad každou stranu zdobila kresbička, která dovyprávěla či s humorem zaznamenala to, co mohl obrázek zachytit lépe než slovo. A hlavně knížku rozsvítily barevné celostránky. Poprvé se ilustrace rozzářily nebeskou modří, svěžími zeleněmi palouků, chladivou modří rybniční hladiny. Vytvářely smyslově působivou scénu, na níž se tak dobře uplatnila černá postavička Ferdy Mravence s červeným puntíčkovým šátkem. Všechno tu mělo své pevné místo. Scéna zůstala vždy přehledná, všechny postavy byly ve stálém pohybu, někdy dokonce přesahovaly rámec obrazové plochy, jako by vystupovaly z knihy směrem k divákovi.

Ferda Mravenec byl hrdina nové doby. Byl činorodý, všechno uměl, všechno vymyslel, všechno spravil. Závodil v běhu a vítězil skvělým časem i vybraným stylem, dobře plaval, uměl se ohánět lasem a krotit koníky, utkával se v býčích zápasech, dokázal opravit rádio i anténu, vymyslel složité strojky a hračky, organizoval slavnosti a také si dělal legraci. Měl zkrátka řadu vlastností, jež si uchoval autor sám.  Ondřej Sekora se rozhodl vtělit do této postavičky mnohé z toho, co sám poznal a prožil. Chtěl děti nejen bavit, ale také jim přiblížit kus našeho světa svým vlastním, netradičním a nekonvenčním pohledem.

Díky krásným ilustracím a optimisticky laděnému příběhu, byl čtenářský ohlas mimořádný. Vzápětí se hrál na divadle, vysílal rozhlasem a jeho tvůrce si uvědomil, kde je jeho nejsilnější stránka. Vyřešilo se Sekorovo dosavadní dilema zůstat novinářem či pracovat ve prospěch dětské literatury. Přes velké úspěchy, kterých dosáhl, zůstával člověkem skromným, tichým a nenápadným. Ondřej Sekora se v mnohém lišil od svých vrstevníků. Byl ovlivněn dvacátými a třicátými léty, ale nedovedl si představit vysedávání v kavárnách, byl nešťastný, když se doma usadila návštěva. Společnost veselými historkami nebavil, ani o své práci moc nemluvil. Všechno bylo ale jinak, když s návštěvou přišly děti. Jak to jen šlo, uchýlil se s nimi do vedlejšího pokoje, tam hodiny vykládal, ukazoval sbírku brouků i motýlů a hrál si s nimi.

Těžké roky, kdy byl vystaven mnoha zkouškám, nastaly s příchodem druhé světové války. Jeho knihy nesměly vycházet, a protože manželka byla židovského původu, strávil konec války v pracovním táboře. Nelze se divit, že válečná zkušenost změnila i samotného umělce. Po válce nastoupil do Albatrosu a věnoval se výhradně dětským knihám. Ondřej Sekora měl děti velmi rád, respektoval čtenáře, a to mu přineslo zasloužené ovoce. Autorovi se dostalo zadostiučinění poválečnými reedicemi, Ferda se znovu prosadil jako hrdina filmového plátna. Umělec se mohl opět těšit z úspěchů, ale přišel opět nečekaný nepřítel – nemoc. V době, kdy se mu dostalo oficiálního uznání zasloužilého umělce, už nemohl pracovat. Za radost, kterou přinesl několika generacím, jsme mu zůstali hodně dlužni.

Autor se o své celoživotní tvorbě pro děti vyznal slovy:

„...jsem přesvědčen, že nestačí znát požadavky literatury, ...ale že je třeba také děti hodně, velmi hodně znát, s nimi i pro ně cítit.“