Knihy mého srdce s Astrid Lindgrenovou

02.11.2018 09:00

Městská knihovna Tišnov a ZŠ Smíškova představí v měsíci listopadu projekt na podporu dětského čtenářství Knihy mého srdce. Letošní 15. ročník věnujeme švédské spisovatelce Astrid Lindgrenové.

Originální projekt probíhající od roku 2004 má za cíl představit dětem významné autory dětské literatury. V předchozích letech nás svým dílem inspirovali Václav Čtvrtek, Ondřej Sekora, František Nepil, Helena Zmatlíková, Martina Drijverová, Alena Ježková, Jiří Trnka, Eduard Petiška, Renáta Fučíková, Zdeněk Svěrák a Josef Lada. Součástí projektu jsou besedy o životě a díle spisovatele, výtvarné a dramatické lekce, soutěžní testy, společná čtení a žákovské výstavy. V dětském oddělení tišnovské knihovny tradičně probíhají akce, do kterých se aktivně zapojují žáci 1.–5. tříd. Hravě vzdělávací program za patnáctileté období zpopularizoval žákům celou řadu knih a přinesl dobrý výsledek. Děti vnímají kladně knihu a prostředí knihovny a spojují ji s nevšedním zážitkem.

 

Astrid Lindgrenová 

14.11.1907 Wimmerby – 28.1.2002 Stockholm

„Nemáme nic lepšího než knihu, abychom je zažehovali světlem reflektoru, abychom očima své duše viděli, co jinak vidět nemůžeme. V dětském věku vidíme bílé koně a muže v pláštěnkách, vidíme mořské piráty a indiány u táborového ohně, hledače pokladů v podzemních jeskyních a kosmické koráby na cestách ke vzdáleným světům, o nichž nic nevíme, které však můžeme spatřit v záři světlometů naší fantazie. Je důležité a nutné, abychom se naučili vytvářet fantazijní představy, a proto je důležité, abychom brzy nalezli cestu ke knize. Neboť začít musíme docela od začátku“. Astrid Lindgrenová

Astrid Lindgrenová, rodným jménem Astrid Anna Emilia Ericssonová, úspěšná švédská spisovatelka, získala za svoje knihy pro děti neuvěřitelnou přízeň čtenářů na celém světě. Autorka často tvrdila, že svůj dětský svět vlastně nikdy neopustila. Byl pro ni stále živý a kdyby to bylo možné, zůstala by dítětem navždy. Snad právě tato skutečnost napoví, proč se jí podařilo vcítit se tak hluboko do dětské duše a porozumět jí.

Astrid Lindgrenová se narodila nedaleko městečka Wimmerby v jižní části Švédska. Kraj zvaný Smöland tu oplývá krásnou přírodou, střídají se zde pole, lesy, louky se skalami a hladinami jezer. Autorka se nikdy netajila tím, že se celý život cítila být venkovským dítětem, proto také v jejich knihách příroda hraje podstatnou roli. Jako dcera farního pastýře prožívala na statku Näs velmi šťastné dětství. V centru všeho stáli milující rodiče a tři sourozenci, všichni společně tvořili rodinné zázemí, ze kterého čerpala po celý život. Zvláště vztah k otci byl velmi silný, zasvětil ji do tajemství přírody, lidových moudrostí a života předků. V dívčím věku se chovala nekonvenčně, jako první si v širém okolí ostříhala vlasy nakrátko, později si zamilovala jazzovou hudbu a ráda tancovala. V škole si získala dobré jméno za své slohové práce. Laskavá idylka dětství skončila, když bylo Astrid 18 let. Tehdy pracovala v redakci regionálních novin a otěhotněla. Aby se vyhnula hanbě, která by ji jako svobodnou matku doma neminula, odjela do hlavního města a následně odcestovala do Dánska, kde se narodil syn Lars.  Psal se rok 1926 a Astrid Lindgrenová bez zaměstnání a trvalého bydliště neviděla jiné východisko, než svěřit syna do opatrování jisté kodaňské rodiny. Po čase se s rodiči udobřila a Larse převezla na statek, kde o něj pečovali. Ve Stockholmu absolvovala školu pro sekretářky a dostala práci v advokátní kanceláři jako stenografka. Seznámila se úředníkem Sturem Lindgrenem, provdala se za něj a vzala si syna k sobě. Za tři roky se jim narodilo slabé a často nemocné dítě dcera Karin.

Svůj literární talent si Astrid Lindgrenová uvědomila poměrně brzy. Příběhy Pipi Dlouhá punčocha stvořila pro svoji dceru. Tehdy sedmiletá Karin opět onemocněla, dlouho ležela na lůžku a poprosila maminku, aby jí něco vyprávěla. „Copak bych ti měla vyprávět?“ zeptala se jednoho večera dcerky. „Vypravuj mi o Pipi Dlouhé punčoše,“ odpověděla Karin. Prý si to jméno v tom okamžiku vymyslela a maminka, aniž by se zeptala, kdo to vlastně je, začala vyprávět. A o tři roky později se zrodil rukopis knihy, kterou chtěla dát své Karin k desátým narozeninám. Opětovně odmítaný rukopis nakonec vyšel v nakladatelství Sjögren & Ráben roku 1945, kniha se však rázem stala terčem kritiky pohoršených rodičů a pedagogů. Shodli se na tom, že dívenka, která nemá žádné povinnosti, dělá si blázny z dospělých a neuznává žádnou autoritu, nemůže být vzorem pro jejich děti a ohrožuje jejich výchovu. Dětští čtenáři však byli nadšeni nekonvenční hrdinkou a rázem si ji zamilovali. Kniha se stala rychle velmi úspěšnou a udělala z Astrid Lindgrenové mezinárodně známou autorku.

Děti se zájmem četly i další její knihy, pod jejím perem se totiž každá obyčejná, všední událost měnila v dobrodružství. Nejpopulárnější autorčinou knihou u nás jsou Děti z Bullerbynu, ve které s láskou psala o svém dětství. Rodinnou idylku nám zprostředkovala také ve dvou knihách o Madynce, v příběhu My z ostrova Saltrakän a Lota v rošťácké uličce. Mio, můj Mio a Bratři Lví srdce jsou fantastické příběhy, kde se neskutečné i skutečné motivy prolínají. Mají pohádkovou zápletku, ale nikdo tu nedostane nic zadarmo. Nadpřirozené síly ani kouzelné bytosti ve prospěch dobra nezasahují. Obdobně je tomu i v loupežnickém příběhu Ronja, dcera loupežníka. Ten se odehrává v dávných dobách uprostřed panenské přírody mezi bandou loupežníků, kde příroda není jen kulisou a atraktivním doplňkem, ale životodárnou i ničivou silou. Mezi vyhledávané čtení patří i pohádkový příběh Karkulín ze střechy a trilogie Detektiv Kalle Blomkvist a další. Její knihy byly přeloženy do 70 jazyků ve více než 100 zemích světa a staly se předlohou pro filmové zpracování.

Není náhoda, že pro děti vymyslela všechny ty krásné příběhy. Vždyť celý život děti milovala a bojovala za to, aby dospělý odkládali předsudky vůči dětem. A právě proto ji děti rozuměly a věřily každé slovo. Ještě za svého života Astrid Lindgrenová sklízela uznání, ve Švédsku ji nazývali pohádkovou babičkou. Ale představa o spisovatelce, která žije v zajetí dětského světa, je ovšem mylná. Často se vyjadřovala i k politickým tématům, úspěšně se angažovala v oblasti daňového zákonodárství, ochrany přírody a zvířat ve Švédsku, až po jadernou energetiku a vojenské rozložení sil na Baltu. S přibývajícím věkem se Astrid Lindgrenová stahuje do ústraní, vyrovnává se se ztrátou milovaného manžela i se smrtí syna Larse. Přesto se však odhodlá oslavit své 80. narozeniny letem v balóně. O patnáct let později 28. ledna 2002 pak umírá ve věku nedožitých 95 let.